Jedním z nejznámějších prvorepublikových zednářů byl Jaroslav Kvapil, dramaturg Národního Divadla, který je také autorem překrásného českého zednářského rituálu.
Kromě vážných textů, dokázal psát i odvážné verše žertovné.
Jaroslav Kvapil: Frajmouři
Nechoďte ulicí naší,
v třináctém čísle straší!
Kýž peklo brloh ten vykouří,
v tom čísle, paní, jsou frajmouři!
Holenku, ti jsou s peklem v spolku,
každou noc mají odtamtud holku,
a ta tam na žhavé rohoži
s kostlivcem před nimi souloží.
Vytrhne mu hnát umrlčí,
hanba říct, kam si ho zastrčí!
Měl by to vidět, kdo nevěří:
svíčkovou bábu mívají k večeři,
drůbky z jednoho kaplana,
mozeček jednoho děkana,
a potom, pro Kristapána,
uzený jazyk svatého Jana!
Když se na střeše páří kocouři,
to jsou, paní, ti frajmouři,
a těm tam ta holka nahatá
vykotí pekelná koťata.
Od téhle ďábelské nestydy
mají krev křesťanskou pro židy —
však ta židovka z druhého poschodí
marně tam se džbánkem nechodí!
Ale že jsou to frajmouři,
ouřady oko zamhouří —
to víte, paní, ti pohani
nahoře na hradě mají zastání! Nechoďte ulicí naší,řináctém čísle straší!